středa, 5. srpna 2015
První generace biopaliv, k nimž se počítá metylester řepkového oleje (MEŘO) a etanol, přinesla řadu komplikací a negativních důsledků. Z některého pohledu se zdá, že ekologický přinos těchto paliv je nulový, neboť úspory CO2 jsou eliminovány škodami na půdě a krajině. Došlo totiž také jejich zásluhou k monokulturizaci krajiny, převážení pěstování kukuřice a řepky na úkor půdotvorných plodin, snížení kvality osevních postupů a nakládání s půdou obecně. Zásadní je také vznikající konflikt vůči potravinové soběstačnosti či biodiverzitě.
Evropská unie proto již několik let velmi podporuje vývoj biopaliv druhé generace (B2G). Důležitá je zejména volba vstupních surovin (v podobě odpadní biomasy, nikoliv cíleně pěstované) a také výsledný produkt. Zjednodušeně řečeno, první generace jako vstupní surovinu používá potravinové plodiny, případně krmné plodiny, kde je silný průnik s potravinovým či krmným řetězcem. Druhá generace nemá (resp. má minimální či nepřímý) průnik. Navíc B2G mají výrazně lepší parametry při posuzování celého životního cyklu (LCA). Projevuje se zde reálná výrazná úspora v oblasti emisí a pozitivnější energetický přínos v průběhu životního cyklu, tedy od zemědělské produkce přes transfer na palivo, až po samotnou performanci paliva v motoru.
B2G představují také mnohem rozmanitější soustavu produktů – od bioetanolu přes biometan až po vodík. Vznikají díky nově etablovaným technologiím ať už na bázi hydrolýzy a fermentace, tak na bázi zplyňování, či přeměně přebytečné obnovitelné elektřiny na vodík. Jsou zde výrazné synergické efekty s obnovitelnými zdroji. Jako příklad lze uvést technologii Proesa od italské firmy Beta Renewables S.p.A. nebo výroba etanolu z nerecyklovatelného odpadu od společnosti Enerkem využívající parciální oxidaci (POX) a transfer na syngas.
Více o problematice, včetně přehledných schémat, naleznete v prezentaci.
Česká Technologická Platforma Biopaliv - www.biopaliva-ctpb.cz
FT Sun
