pátek, 2. prosince 2016
Doporučujeme všem provozovatelům bioplynových stanic věnovat pozornost legislativě ochrany ovzduší a budoucím nárokům na ně.
Na kogenerační jednotky provozované v rámci bioplynových stanic se vztahují tabulky č. 1.1 a 1.2 části II přílohy č. 2. vyhlášky č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, v platném znění (dále jen „emisní vyhláška“). Dle přechodného ustanovení § 29 odst. 5 emisní vyhlášky se „specifické emisní limity uvedené v tabulkách 1.1, 2.1 a 3.1 části II přílohy č. 2 u spalovacích stacionárních zdrojů spalujících plynná paliva uplatní od 1. 1. 2020. Do 31. 12. 2019 platí pro tyto spalovací stacionární zdroje emisní limity uvedené v tabulkách 1.2, 2.2 a 3.2 části II přílohy č. 2.“.
Spalovací stacionární zdroje, u kterých byla žádost o povolení provozu podána po 1. 9. 2013, a byly uvedeny do provozu po 1. 9. 2014, tedy nové zdroje, musí plnit specifické emisní limity uvedené v tabulkách 1.1, 2.1, 3.1 části II přílohy č. 2 okamžitě od zahájení svého provozu.
Na kogenerační jednotky provozované v rámci bioplynových stanic se dále vztahují požadavky evropské legislativy tj. směrnice 2015/2193/EU o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení.
Tyto požadavky budou platit od 1. ledna 2025 pro stávající střední spalovací zdroje se jmenovitým tepelným příkonem vyšším než 5 MW a nižším než 50 MW a od 1. ledna 2030 pro stávající zdroje se jmenovitým tepelným příkonem 1 MW a vyšším nepřevyšujícím 5 MW. Stávající spalovací zdroj směrnice definuje jako zdroj uvedený do provozu před 20. prosincem 2018, nový zdroj jako zdroj uvedený do provozu po tomto datu.
Pro nové zdroje budou požadavky výše uvedené směrnice platit od 20. prosince 2018. Jiné změny emisních limitů než ty, které vyplývají z transpozice výše uvedené směrnice, MŽP v současnosti neplánuje.
Za přípravu tohoto textu děkujeme Ministerstvu životního prostředí.
Související odkazy:
FT Sun
