Českápozice.cz: Až zazní správné údaje...

Kvůli tomu však nemají „bioplynky“ u veřejnosti dobrou image. Ta si je totiž spojuje zejména s pěstování širokořádkové plodiny kukuřice, která je symbolem pokračujících rizik eroze půdy v naší krajině.

Zejména zásluhou zcela scestných vyjádření vedení Energetického regulačního úřadu (ERÚ) jsou navíc bioplynové stanice považované za obdobu fotovoltaických elektráren, jejichž překotná výstavba podle nesprávně nastavených pravidel v minulosti na dlouho zatížila naše domácnosti miliardovými náklady na dotace slunečním elektrárnám do budoucnosti.

Správné nastavení parametrů

Bohužel je nutné zdůraznit, že ERÚ nemá správné údaje. I kvůli tomu byla jakákoli podpora energie z bioplynek i jich samotných zcela zastavena. Když se přitom snažil z postu předsedy zemědělského výboru Poslanecké sněmovny oživit návrh na podporu bioplynových stanic Jaroslav Faltýnek (ANO 2011), byl operativně obviněn ze střetu zájmů (je totiž zároveň členem představenstva Agrofertu, který vlastní osm bioplynových stanic, další firma lídra hnutí ANO Andreje Babiše jich má okolo sedmdesáti a staví nové).

Důležité je slovo „případného“, neboť při správném nastavení parametrů podpory bioplynek by byla energie z nich využita přímo v místě její produkce, a navíc by jí bylo možné využít ke zvýšení efektivity při výrobě takzvaných citlivých komodit, jejichž produkce v Česku dlouhodobě skomírá – zejména zeleniny, ovoce, sladkovodních ryb či řezaných květin.

Obecně jde o veškeré komodity, které potřebují ke svému vývoji po celý rok dostatek tepla. To jim lze dodat právě prostřednictvím energie z bioplynek – pěstování na teplo náročných plodin není totiž v České republice vzhledem ke klimatickým podmínkám (i když zrovna letos je teplo, ale stále nikoli dostatečné) celoročně možné.

Největší přínos

Pro mnohé překvapivě je však největším přínosem bioplynek jejich ekologická role v krajině – ve své podstatě zajištění veřejného zájmu. Tedy pravý opak toho, co tvrdí ERÚ a další lidé naprosto neznalí problému. Vše se přitom týká nastavení podmínek ze strany státu.

Každopádně ale, bude-li stanovena pro podporu výroby energií v bioplynových stanicích podmínka zpracovávat v nich odpad ze živočišné zemědělské produkce, a také potravinářský či biologicky rozložitelný komunální odpad, mohou se stát ve veřejném zájmu bioplynky technologickými uklízeči krajiny, což je v zájmu celé společnosti.

V zájmu všech

Mimo jiné by se tím také snížil objem ukládání odpadů na skládkách – povinnost stanovená pro všechny členské země Evropské unie, kterou Česká republika neplní, a proto nám hrozí nemalé finanční sankce. Ty by mohly být – dle toho, jak se situace vyvíjí – mnohem vyšší než rozumná podpora bioplynových stanic, pokud půjde o malé stanice s výkonem okolo 0,5 megawattu, kde vyrobená energie bude využita v místě svého vzniku a dominantním palivem bude zmiňovaný odpad.

Až na výjimky podporuje existenci bioplynových stanic také celé spektrum nevládních zájmových zemědělských organizací. Z toho je zřejmé, že nejde – jako tomu bylo u fotovoltaiky – o naplnění lobbistického zájmu nějaké vybrané podnikatelské skupiny, například Agrofertu, jak bylo v souvislosti s Faltýnkovým návrhem řečeno.

Na tom nic nemění ani skutečnost, že Agrofert skutečně část bioplynových stanic v Česku vlastní. „Uklízecí bioplynky“ jsou totiž v zájmu všech a například v diverzifikaci zemědělského podnikání využitím tepla třeba k produkci české zeleniny mohou sehrát velmi důležitou roli. 

Zdroj: Českápozice.cz, Petr Havel