úterý, 22. února 2022
Zatímco v Česku se bioplyn využívá ve většině případů k výrobě elektřiny a tepla, řada zemí západní Evropy ho ve velkém množství čistí na kvalitu zemního plynu, takzvaný biometan. První projekty tohoto typu už fungují i v Česku a umožňují biometan vtláčet do plynárenské soustavy nebo ho využít například jako palivo pro dopravu. I proto se podle odborníků budou biometanové stanice v tuzemsku v nejbližších letech situovat do blízkosti velkých měst. Rozvoji produkce biometanu fandí i Evropská unie, která v něm vidí lokální udržitelný zdroj energie. Česko se postupně na větší rozšíření této technologie připravuje, a to vstřícnějším nastavením technických a ekonomických podmínek pro jeho producenty.
Zatímco v Česku je zavádění těchto řešení na úplném začátku, v jiných evropských zemích roste jejich počet velmi rychle. Podle posledních statistik asociace Gas Infrastructure Europe se aktuálně nejvíce biometanových stanic nachází ve Francii. Za prvních deset měsíců loňského roku jich tam přibylo přes 120, což je nejvíce ze všech evropských zemí. Dalšími zeměmi, kde počty biometanových stanic v posledních letech rostly nejrychleji, jsou pak Dánsko a Itálie. „Velkou tradici ve využívání biometanu mají například ve Švédsku nebo Švýcarsku, druhé největší množství výroben najdeme v Německu,“ řekl místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. A dodal, že asociace se snaží podpořit vznik optimálních podmínek pro výrobu a obchodování s biometanem v rámci projektu REGATRACE z evropského programu Horizon 2020.
Podle něj situaci v jednotlivých zemích ovlivňuje především dotační politika. Tato skutečnost tak ve finále promlouvá i do současného stavu v České republice. „Do roku 2015 se v tuzemsku vystavěly stovky bioplynových stanic, které bioplyn využívaly k produkci elektrické energie a tepla, což bylo podpořeno provozní podporou. Ta však není zavedena na výrobu biometanu, což tvoří ekonomickou bariéru pro vznik takových projektů,“ řekl Petr Novotný z Institutu cirkulární ekonomiky s tím, že situace se začíná pomalu měnit.
Podobný pohled v tomto směru sdílí i vedoucí biometanové sekce Českého sdružení pro biomasu CZ BIOM Martin Schwarz. Podle něj státy s nejrozvinutějším vtláčením biometanu do plynárenské sítě zavedly nejen finanční podporu pro výrobce biometanu, ale zároveň omezily i technické bariéry pro připojení do plynárenské sítě. „V ČR podpora pro výrobce biometanu vypsána není a technická omezení stále existují,“ uvedl.
Jedním z nich by v letošním roce měla být biometanová stanice v Litomyšli v areálu tamějšího zemědělského družstva. „Projekt bude svým rozsahem v Česku unikátní. Současná bioplynová stanice využívána ke kogenerační výrobě elektřiny a tepla by nově měla posloužit pro výrobu biometanu, který bude vtlačován do vysokotlakého plynovodu. Kromě toho bude biometan k dispozici i pro automobilovou dopravu v rámci CNG stanice,“ uvedla Monika Zitterbartová, výkonná ředitelka společnosti Hutira green gas, která realizaci tohoto projektu ve spolupráci s mateřskou společností Hutira – Brno zajišťuje.
Podle ředitele Zemědělského družstva chovatelů a pěstitelů Litomyšl Jana Pechance bylo hlavním důvodem vybudování biometanové a CNG stanice snaha o smysluplné využití tepla, které vzniká při výrobě elektrické energie. „Díky čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu dokážeme využít takřka veškerou energii, která vznikne fermentací na naší zemědělské bioplynové stanici. Technologie úpravy by měla přinést určité zjednodušení a zlevnění celého procesu využití energie,“ doplnil.
Právě skutečnost, že pro teplo neexistuje v momentu jeho výroby efektivní využití a maří se, je typická pro řadu dalších tuzemských bioplynových stanic. „Pokud je místo toho vyroben biometan, je možné ho dodat do sítě a tam ho uskladnit, případně ho využít efektivně v jiném místě. Problém je v tom, že ne všechny bioplynové stanice je možné připojit do plynárenské rozvodné sítě,“ uvedl Petr Novotný. Podle něj však i přesto může do roku 2030 vzniknout v Česku okolo stovky projektů zajišťujících produkci biometanu.
Ještě optimističtější pohled pak nabízí i Martin Schwarz, podle kterého mohou za osm let produkovat biometan všechny současné výrobny bioplynu v Česku, kterých je okolo 550. Záležet však bude nejen na tom, zda se nastaví smysluplná finanční podpora pro výrobce biometanu ale i zda bude legislativně umožněno vtláčet biometan také do středotlakých plynovodů. Celkový podíl tohoto média v tuzemské plynárenské síti podle Novotného dosahuje potenciálu okolo pěti procent. Některé evropské země přitom mají již nyní více než poloviční podíl biometanu ve svých sítích.
Zda by do budoucna mohlo dojít k celkové změně paradigmatu a bioplyn z bioplynových stanic nebo čistíren odpadních vod se tak namísto výroby elektřiny a tepla začal primárně využívat k čištění na biometan, bude podle Matějky záviset především na cenách elektřiny a plynu. Pokud by se pohybovaly ve stejných hodnotách jako v současnosti, stávající bioplynové stanice nebudou mít důvod ke změně technologie. „Uživí se bez provozní podpory státu a biometan tak bude otázkou výstavby nových provozoven,“ doplnil.
Další biometanové stanice v Česku budou podle Moniky Zitterbartové často situovány v blízkosti měst. „Důvodem je často menší vzdálenost pro připojení do plynárenské soustavy a také možnost využít biometan jako pohonnou hmotu pro MHD či svoz odpadu. Očekáváme proto, že další projekty biometanových stanic se budou nacházet převážně poblíž větších měst, ať už se bude jednat o modernizaci existujících bioplynových stanic či výstavbu nových,“ uzavřela výkonná ředitelka společnosti Hutira green gas.
Zdroj: Odpady
FT Sun
